Věková onemocnění
Zdravotní problémy související s věkem
Přestože stáří zvířat stejně jako lidí není nemoc, ale fyziologický jev, uvedu jej v této stati. Protože ke stáří se i zvířatům často přidružují různé neduhy s věkem související.
Proč k tomu vlastně dochází? Princip stárnutí ještě nebyl plně objasněn ani u zvířat, ani u lidí, ale má se za to, že přirozená obnova organismu je již vyčerpaná a nestíhá "opravovat" všechny chyby a poškození vznikající v průběhu života, tudíž se začnou projevovat různé zdravotní problémy s věkem související. U laboratorních potkanů obvykle dochází k prvním projevům stáří okolo 2 let jejich života.
Kvalita srsti: Tato starší zvířata mívají horší kvalitu srsti, která bývá hrubší, matnější, může být mírně zježená, řídne a mohou se v ní začít objevovat lysá místa.
Psychika zvířete: Výrazné změny jsou i v oblasti chování a psychiky. Dříve aktivní zvířata se zklidnila a více se věnují spánku, nevěnují se tolik ani sociálnímu dění ve skupině, u samečků dochází k útlumu agresivity a poklesu zařazení v hierarchii skupiny. U samiček dochází k změněným psychickým projevům často až v opravdu velmi pozdním věku.
Zhoršování smyslů: Vlivem postupujícího věku potkani často ztrácí zrak, postupně dochází k zákalům čočky, tzv. "stařecké kataraktě". První příznaky se mohou objevit již u 20 měsíců starých zvířat, kdy očka zvířete ztrácí jiskru a jejich čočka se postupem času šedavě zkalí. Také sluch zvířat postupně slábne, potkan začíná být méně lekavý.
Svalové atrofie: Nápadný bývá také úbytek svalové hmoty. K největším atrofiím dochází zejména v oblasti pánevních končetin a hřbetu, kdy v důsledku úbytku tkáně znatelně vystupují páteř, pánevní pletenec a kosti končetin, tělo zvířete získává "nahrbený" vzhled. Vzhledem k úbytku svalové hmoty dochází také k výraznému poklesu hmotnosti.
Ochrnutí: U zvířat ve vyšším věku docházívá k degenerativnímu onemocnění páteře, kdy dochází k zužování míšního kanálu a tlaku na zde probíhající nervy. Tato degenerativní vada se projevuje tím, že stará zvířata (zejména samečkové) často začínají ochrnovat na zadek, špatně ovládají pánevní končetiny, při chůzi se klátí ze strany na stranu, začínají se méně pohybovat, postupně se již tlapkami pouze "odstrkují", až zadní část těla ochrne úplně. Zadní tlapky se postupně zkroutí pod tělo a pozbudou svou funkci. Pokud takovéto zvíře již není schopno používat zadní končetiny a jíst přirozeným způsobem, pečujeme o něho jak je psáno v příslušných článcích.
Horší hojení zranění: Starším zvířatům se hůře hojí různé rány a abscesy, proto dbáme na to, aby zbytečně nevznikaly. Zvířata udržujeme prostá ektoparazitů, které potřeme jakmile se objeví. Každé i malé poranění pečlivě vydesinfikujeme. Pokud už k poranění nebo abscesu dojde, obvykle se dosti obtížně a zdlouhavě hojí a často je nutná podpůrná léčba antibiotiky. Bohužel se však může i stát, zejména v těžších případech, že se již nezhojí.
respirační problémy: Mohou se objevovat různé respirační problémy, proto stará zvířata umisťujeme na čistou, bezprašnou podestýlku a dbáme na to, aby byla umístěna v teple. Pokud se výrazně zhoršuje dýchání, navštívíme s potkanem veterináře, který určí příčinu obtíží a pokud je to nutné, podá zvířeti vhodné léky. Zde bych chtěla upozornit na fakt, že zvíře, které sice občas kýchne a o něco hůře dýchá, tak pokud příznaky setrvávají v určitém dlouhodobém stavu a nehorší se, je lepší mu nepodávat chemoterapeutika, protože ty jej zase zbytečně oslabují dalším snížením imunity.
Nádory: Ve věku 1,7 - 2 roky se mohou začít objevovat i různé nádory. Zde závisí na několika faktorech, zda bude nutné možné nádor odstranit, nebo ne. Zejména to závisí na typu nádoru a jeho umístění, také na rychlosti růstu. U benigních nádorů na místě, kde zvířeti příliš nepřekáží, se odstranění nádoru u zvířat starších 2 let obvykle neprovádí a potkan se nechává v klidu dožít. Pokud se nádor nachází na místě, kde bezprostředně ohrožuje život zvířete, popř. by mu hodně překážel, je obvykle na zvážení majitele a zejména na zvážení vhodného veterináře, zda zvíře nechá podstoupit lékařský zákrok, či nikoliv. Starší potkani obecně se hůře probouzí z narkózy a nemuseli by lékařský zákrok již přežít. Pokud již má k zákroku dojít, volte jej u veterináře majícího ordinaci vybavenou inhalační narkózou, která je vůči zvířeti relativně nejšetrnější.
Eutanázie:
Některá zvířata sama zemřou přirozenou smrtí, ale často tomu předchází ještě různě dlouhá doba, kdy zvíře již jen živoří a největší pomocí, kterou mu může majitel poskytnout je bezbolestná smrt. Pokud již potkan není schopen sám se pohybovat a přijímat potravu i přes určitou pomoc a úpravu podmínek, popř. má rozsáhlejší nehojící se zranění nebo nádor, který jej již příliš obtěžuje, je lepší zvolit bezbolestnou eutanázii zvířete a ukončit mu jeho trápení. I když bývá těžké rozloučit se s zvířátkem, které je v podstatě členem rodiny, nemá cenu mu zbytečně prodlužovat jeho utrpení např. umělým krmením ze stříkačky a podáváním podpůrných látek, protože pro takovéto zvířátko na konci své životní pouti je smrt jeho přirozeným vysvobozením.
Eutanázii obvykle provede veterinární lékař podáním 2 injekcí. Jako první by mělo být podáno anestetikum, které zvířátko uspí a následně další injekce s látkou zastavující dýchání a srdeční činnost. Pro uspání zvířete volíme veterináře, který má dobrý vztah ke zvířatům a umožní Vám být s Vaším zvířetem až do jeho odchodu. I když je to pro majitele obvykle velmi těžké, dívat se na odcházející zvířátko, Váš potkan však usne v klidu a bezpečí Vašeho náručí.
Komentáře
Přehled komentářů
http://www.theblackhole.estranky.cz/clanky/zdravotni-problemy-laboratornich-potkanu/Stari
Ukradeno
(Utahraptor, 13. 9. 2009 21:13)